Pohřby Vlasty Chramostové a Karla Gotta - předěl v nejen etických normách?

Ano, zajisté, oba byli ve svých oborech význačnými umělci. A jako takoví si zaslouží úctu i při posledním rozloučení. Nicméně nesmíme jako národ s velkým kulturním dědictvím dopustit takové hulvátství a aroganci.

To jsme uměli a zřejmě budeme umět pořád. Sotva skoná některá známá osobnost, druhý den jí už noviny, jejichž název nemusím ani psát, začnou propírat zleva zprava a "žurnalisté" okamžitě najdou stovky lidí, kteří pod vidinou obulusu něco na oné osobnosti, která se už nemůže bránit, najdou.

A do toho premiér a ministr kultury, kteří sami mluví a chovají se jak dva adolescenti, nejprve chtějí státní pohřeb, druhý den zase pohřeb se státními poctami, další den volají po rozloučení a kdo ví, kam bychom ještě došli! A pohřeb bude přenášet Česká televize! Fuj, hanba vám!

Nechcete se přestat do toho plést blízkým a rodině či přátelům zesnulého aby se v tichu a pokoře s ním rozloučili? Dobrá, s význačnými herci, mezi které určitě paní Chramostová patřila, ať se koná rozloučení před vlastním smutečním obřadem na domovské scéně. Prezidenti a politici nechť mají vystrojený státní pohřeb a pokud půjde např. o válečného hrdinu, příslušníka speciálních jednotek, který zemřel v boji někde na zahraniční misi, tak bez diskuse pohřeb s vojenskými poctami. Nebo se státními.

A prosím, nechte už ty zesnulé a jejich blízké v klidu a pokoji.