Když jsem díky Mozarteu v rakouském Salzburgu našel jméno Adam Plachetka, a později zjistil, že tento
svojí výškou rovněž nepřehlédnutelný mladý muž ve svých 29 letech zpíval Kecala, byl jsem nadšen.
Ano, nadšen. Jeho zpěvem, přednesem, dramatickým ztvárněním.
Chtěl bych mu poděkovat za tento počin. Svým vlastenectvím, svým přístupem k české hudbě, zejména Bedřicha Smetany a v neposlední řadě tím, jak reprezentuje naší vlast ve světě, kde je již pojmem, může být zářným příkladem nám všem.
Díky za toho Kecala, Adame Plachetko!