Asi každý pamětník má své zážitky. Já jsem si cca 7 hodin myslel od 23 hod do cca 6 hodin , že jdu do války. Už ve 23 hodin jsem se jako velitel stráže totiž dozvěděl, že je vyhlašen poplach z důvodu, že nás obsazují "spřátelené" armády Sovětského svazu, Polska, Německa, Maďarska a Bulharska. Dřepěli jsme se strážnými na strážnici a čekali na další rozkazy kam se máme dostavit, abychom jeli za celou posádkou do "války". Že jde o skutečnost nám potvrdily zprávy v rozhlasu a přirozeně jsme se domnívali , že budeme Československo bránit Přiznám se,že jsem většinu doby přemýšlel o tom, že se budu muset dobře krýt a bez milosti zastřelit každého protivníka dříve než on zastřelí mne. Je to divné,, ale za celou dobu mne ani chvilku nenapadlo se někam zašít a ten rozkaz k odjezdu do války nesplnit.Teprve ráno , jsme se dozvěděli, že při tom poplachu vyjížděla vozidla , aby svezla do kasáren lampasáky a že se de fakto, žádná válka nekoná a velmi jsme si oddechli.

Pořád si myslím, že bylo z hlediska ztrát zejmna civilního obyvatelstva nakonec lepší se nebránit, protože naše armáda byla připravena na útok ze západu a ne do zad.

Později jsme měli spíše obavy, zda nás v září pustí v řádném termínu do civilu a to se nakonec stalo.