První skupinou jsou nedávní olympijští vítězové a medailisté vůbec, kteří jsou ještě ve věku, kdy se do sportovního důchodu neodchází. Většina z nich se připravuje i na letošní olympiádu v Londýně. V naší reprezentační družině jsou to taková jména jako Kateřina Emmons, Bára Špotáková, Štěpánka Hilgertová, David Kostelecký nebo Ondřej Synek či kanoisté Štěpánek s Volfem.

Další skupinou jsou ty hvězdy, které sport neopustily a své zkušenosti předávají nové, nastupující generaci oympioniků, hvězd budoucnosti. A nebo ty sportovní celebrity, které svoje charisma dají na piedestal sportovní diplomacie, třeba ve funkci ministra sportu nebo šéfa národního olympijského výboru. Z té první skupiny můžeme jmenovat třeba naše vynikající lehké atlety Jana Železného nebo Tomáše Dvořáka. A ta druhá? Určitě budete znát jména Věra Čáslavská, bývalá předsedkyně ČOV, Mária Mračnová, její slovenská kolegyně. A někteří z vás si určitě vzpomenou na jméno vynikajícího kubánského běžce na 400 a 800 m, olympijského vítěze z Montrealu 1976, Alberta Juantorenu. I jemu se ve vlasti dostalo vysokých poct.

Ostatní žijí svůj civilní život, možná někde v  ústraní. Jen doufejme, že už nenastane politická situace, kdy se někdo bude pokoušet na takové osobnosti dát národu zapomenout. Jako byl již někoikrát zmiňovaný několikanásobný olympijský vítěz, pan Emil Zátopek. Člověk nezlomného charakteru, který po několika osobních intervencích u mocných této země svůj nesouhlas se vstupem okupačních vojsk v srpnu 1968 dal najevo jako důstojník naší armády svým podpisem pod 2000 slov, čímž dal pádný argument moci této země, aby ho dostala do patřičného ústraní. Z hlav a myslí lidí se jim ho vymazat nepodařilo.