I za socialismu existovali lidě, kteří posuzovali odbornost druhého ne podle červené knížky a absolvování VÚML. Také díky tomu byl jeden takto schopný člověk navržen a schválen na post obchodního zástupce v jedné západoevropské metropoli. Po jmenování si začal vyřizovat nezbytné formality, jako manželčinu výpověď v zaměstnání, dětem přerušení školní docházky, lékaře a další záležitosti. Jenže, jenže v tu dobu se tento postup někomu hrubě nelíbil a neváhal na dotyčného napsat anonym na samotné Ministerstvo zahraničního obchodu. O tom, že dotyčný má v zahraničí pochybné kontakty, kdo ví, jak by naší socialistickou vlast reprezentoval a jestli by rovnou neemigroval. Takže byl následně z postu stažen, vůbec neodjel. 

Dotyčný se samozřejmě hodlal bránit. Znovu zašel za svým bezprostředním nadřízeným, ten jej znovu doporučil, kádrový šéf jej také znovu doporučil a pak se to zadrhlo. Mezitím totiž do své funkce nastoupil nový generální ředitel podniku, kde dotyčný pracoval, a ten mu suše sdělil, že ho nezná a že post dostane jiný pracovník, zřejmě náležitě kádrově a stranický způsobilý, kterému nevyšlo jmenování do jiné západoevropské destinace. 

Že ten příběh s problémem pana ministra Blažka nesouvisí? Ale souvisí, víc, než si můžu myslet. Pan ministr se zřejmě bojí schopností paní zástupkyně Lenky Bradáčové a její nebojácnosti věnovat se choulostivým případům v duchu padni komu padni. Ani pan ministr neví, jakého že Dzina vypouští z láhve s názvem nezávislá justice. Kolik způsobí nejméně otazníků svým případným výběrovým řízením. A zasahování do pravomocí nejvyššího státního zástupce, i když to bude pan Zeman nebo kdokoliv jiný, to mi připomíná opravdu socialistické praktiky a manýry.

Nebo se bojí, že někdo bude úspěšnější než on?