Tajemníkem pražského magistrátu, jak je ostatně dobrým zvykem, bývá člen některé z velkých partají. V jednom krátkém období tomu tak nebylo. Bohužel jak pro úředníky, tak pro obyvatele Prahy a tedy daňové poplatníky to bylo období velmi krátké. Dityčný pan tajemník totiž od začátku proklamoval, že je jak se lidově říká za vodou a nemá tudíž touhu a potřebu dělat tuto velmi zodpovědnou funkci, do které je ostatně jmenován náměstkem ministra vnitra, pro peníze.
To, co se vzápětí dělo, nemělo obdoby, alespoň, co se mě týče. Zkrátily se lhůty určitých úkonů, jinak velmi potřebných, a to dost znatelně, ne o hodiny, ale přímo o dny. O to, zda pan tajemník určitou listinu podepsal jste se nemusel starat vy, ale usměvavá sekretářka zavolala sama a milým hlasem vám sdělila, že listina je podepsaná a že si jí můžete vyzednout okamžitě. Šok, kde to vlastně pracuji?
No, pro mnohé bohužel, pro někoho naštěstí, taíová snaha nemůže zůstat nepotrestána. Po pouhých devíti měsících, tedy jakémsi funkčním těhotenství, pan tajemník, jak bývá v našich zemíćh historicky chronicky uváděno, abdikoval ze zdravotních důvodů. Akorát jsem se nedozvěděl, z koho se mu udělalo tak špatně.
Mě osobně pomalu ze všech. A to se tvrdí, že pro každého politika by měla být komunální platforma dobrým odrazovým můstkem do vyšších, tedy parlamentních, sfér.
