Ve škole jsem povinně musel vidět několikrát slavný film Otakara Vávry s vynikajícím výkonem Zdeňka Štěpánka v hlavní roli. Bohužel, komunisti nám tak jinak mistrně natočený film pěkně zhnusili. Z Mistra Jana udělali pomalu revolucionáře a z Betlémské kaple sídlo ústředního výboru. To, že se ve svých kázáních soustředil na výklad bible a na roli církve, to se jim samozřejmě do krámu nehodilo a nebo jenom něco. Jako dospívající kluk jsem z toho v hlavě měl pěkný guláš a Jana z Husi jsem chápal pomalu jako hrdinu nějakého westernu.
Vše se naštěstí pro mě změnilo během studia na gymnáziu. Měl jsem vynikajícího pana profesora, který jako politicky nespolehlivý nesměl učit na fakultě. Byl to specialista na české dějiny a protože mě české dějiny baví, měl jsem to u něj dobré. Hlavně proto, že když mě jednou vyvolal během hodiny, okamžitě jsem mu vysolil z hlavy důležitá místa, kde kázal Jan Hus po odchodu z Prahy. Ale těch rukou, co se hlásilo, těch bylo několik. Nebyl jsem sám. Pan profesor nám dal hodně znalostí a hlavně nás učil naprosto jinému pohledu na historii, než byl ten oficiální. A běda tomu, kdo neznal přesně datum jeho upálení v Kostnici.
Měl jsem tu čest navštívit jak Husinec, tak Kostnici na březích Bodamského jezera. Zvláštní genius loci na vás tady dýchne. A dnes? Dnes, bohužel, středoškoláci, kteří už mají maturitu za sebou, často ani nevědí, kdy byl Mistr Jan upálen! A když čtete ty každodenní nechutnosti kolem církevních restitucí, to aby se chudák v hrobě Jan Hus obracel. Být členy komunistické zločinecké strany, jsem potichu, potichoučku.
Vzpomeňme dnes památky velkého reformátora. Ne partyzána.
