Připomíná mi to moje programátorská léta, když v našem oddělení programování a projekce pracovalo několik graduovaných pedagogů, kteří nicméně tuto původně vystudovanou profesi nemohli dělat hlavně kvůli finančním podmínkám. Jen tak mezi námi, když jsem kdysi při návštěvě Dánského království měl tu možnost se setkat s místními pedagogy, finančně také oproti jiným profesím žádný zázrak, jen ta společenská prestiž byla na diametrálně odlišné úrovni.

Píše se rok 2012 a přichází další rána pro naše školství. Kantorům se nejen že nebudou mzdy zvyšovat, ale pocítí na své kůži bolestné snížení mezd, hlavně co se týče osobního ohodnocení. A netýká se to jen základního a středního školství, ale také hlavně vysokých škol. Jeden příklad za všechny. Jeden můj velmi dobrý kamarád si přál učit na své alma mater. I odešel po roce 1990 do USA, do Bostonu, si zvýšit vzdělání na velmi prestižním technologickém institutu. Po jeho ukončení se vrátil do Prahy, byl však "starými strukturami" na fakutě upozorněn, že nemá odučeno a ať se s docenturou rozloučí. Navíc jako otec rodiny měl takový plat, že měl ještě další dva úvazky, aby uživil děti. A co udělal dalšího, ač je povahy mírné? Jen se s rodinou sebral a odešel do USA pracovat na jednom mezinárodně významném projektu.

A když vidím, v jakých stresujících podmínkách pracují kantoři na základních a středních školách, kde jsou vystavování často posměškům ze strany, jak to jen vyjádřit, klacků a cucáků, kterým ještě mléko teče po bradě, protože jsou to jen "blbý úči", je mi z toho ouvej.

Snad nikdo nechce, aby učili nevzdělanci a zavedli se znovu tělesné tresty. Jen si o to pořádně koledujeme a tatam bude za chvíli i pověst národa českého jako národa vzdělaného.