Letošní rok připadá 225. výročí slavné světové premiéry opery oper, Don Giovanni mistra génia Wolfganga Amadea Mozarta, jemuž Praha učarovala, rozuměla a milovala. Jak je tomu dnes ve skutečnosti?
Každá mince má přece dvě strany. Na jedné straně hostí Praha a vůbec naše země řadu skutečných hvězd vokální interpretace. Jmenovat za všechny můžeme opravdové mistry, v jejichž repertoáru je i mistr Mozart. Elina Garanča, Anna Netrebko, Andrej Hvorostovsij, Ildebrando DArcangelo, Thomas Hampson. Co jméno, to pojem. Co jméno, to slavný operní dům od Metropolitní opery v New Yorku přes Royal Albert Hall v Londýně až po Wiener Staatsopera. A takové opusy, jako je již zmíněný Don Giovanni a jiné slavné opery.
A druhá strana mince? Už ne tak pozitivní. Jako nositelé Mozartovské tradice si hodně zahráváme. Kvituji s povděkem sice snahu naší přední scény o repliku jedné ze slavných pražských novodobých a hlavně klasických co se provedení týče inscenací Dona Giovanni. Nicméně i snaha Stavovského divadla o inscenaci moderní. Nic proti moderně. Proti moderním kostýmům. Pokus opera v Zurichu pozve ke spolupráci hvězdu typu Simona Keenlysida z Velké Británie a dá s vkusem nový háv opeře co se týče prostředí a kostýmů, dokáže přilákat do hlediště i mladou generaci a ukázat nadčasovost hudby Mozartovy. A pražská moderní inscenace bohužel jen vysvětlování, proč naše odborná veřejnost koketuje s kreditem, který hlavně Praha v Mozartově Evropě má.
Vychovejme si nejprve ty hvězdy.
