Je to věčný kolotoč. Málokdy se mi stane, abych slyšel a viděl vybírat s mobilní telefon nebo notebook podle barvy, designu a nikolif funkcí. Romské ženy, ty ví, jak za naše peníze na to. Zaberou dávky, jak se lidově říká, a jde se utrácet do obchodů na pěší zónu.

Potřebuju nový počítač pro chudáky děti, aby se ve šíkole necítily méněcenné. Šup s ním do tašky, dnes jsem grand, zabrala jsem invalidní, no ne? A starší holka, chudák už má ten svůj mobil taky v pěkném stavu, potřebuje nový. Tak se jde. Hned a zítra bych za ty love koupila určitě něco do držky, jak se znám, no ne? Hernajs, nezbylo mi na topení. Zase nebudu moct zaplatit ty krávy červenorůžové, nenažrané poštovní poukázky. Těch mám, že bych si v nich mohla usnout. To ale nemůžu. A čím zatopím? Dneska židlí a možná ještě kus stolu. A co zítra?

Musíte mi počkat s tím nájmem správcová, nenadálá investice...