Můj život s Parkinsonem III. - Co bych rád, aby se po volbách změnilo

Volební sliby jsou jedna strana mince a skutek a rychlost, s jakou se na tyto sliby zapomíná, druhá strana téhož. Bohužel, ani ty sliby letos za moc nestály! Co se zdravotnictví a osvěty týče.

Doufám, že alespoň vrcholní úředníci orgánů v tomto státě za resort zdravotnictví odpovědných, budou mít při vyslovení pojmu Parkinsonova nemoc povědomí o jeho obsahu. A ne se při otázce novina novinářem vyslovené na toto téma tvářit, že to slovo slyší poprvé v životě. 

Věřím, tedy chce se mi věřit, že co se týče osvěty, stát udělá rozhodný krok vpřed. Ale ne do propasti neinformovanosti. Zdálo se mi zdálo, že co se základního povědomí týče, alespoň o tom, do jaké skupiny onemocnění Parkinsonova nemoc patří, se situace zlepšila, ale ouha! Dotazovaní byli většinou studenti lékařských fakult! "Běžní" lidé nic moc. A to, že si vás pletou s opilým, abych byl slušný, je to nejmenší.

Také bych rád orodoval za praktické i odborné lékaře. Očekávám, že mě budou léčit a já slibuji, že se budu chovat jako odpovědný pacient a budu s nimi spolupracovat na některém z výzkumů, budu-li osloven. A nemohu přece po lékařích, a já si těch "svých" opravdu velice. velice vážím, chtít. aby sledovali cenu pro mě nejdůležitějšího léku, protože s lékovou vyhláškou není něco hodně v pořádku. A aby při mé  komunikaci se státními úřady lékaři dělali vše pro to, abych musel navštívit úřad co nejméně.

A z toho všeho je bohužel trapně mě a ne státu!