Můj život s Parkinsonem - o plnění snů

    Abych nebyl nesprávně pochopen. Dnes tu nemíním být za chytrého rádce, to v žádném případě, jen bych chtěl v několika málo větách popsat, jak je člověk někdy rád, že nemávnul rukou a nezlomil onu pomyslnou hůl.

Oba moje zážitky spojuje jen to, že se staly mě a že se zrod obou snů se datuje přibližně ve stejné době. Ale pěkě popořádku. Moji rodiče, správně řečeno moje maminka, je velkou milovnicí opery, a ro celoživotní. A zřejmě proto, aby i její potomci byli kulturně vzdělaní, alespoň co já si pamatuji, byl jsem od dětství veden k lásce k hudbě a ta láska moje celoživotní mě nikdy, nikdy nezradila, naopak, mnohdy v životě mi hodně pomohla. A vězte, že hodně lidem. K věci. Když jsem s pusou dokořán, sedě vedle svého táty ve věku předpubertálním doposlechl posední tóny slavné Rossiniho opery o lazebníkovi ze Sevilly, byl jsem touto hudbou unešen natolik, že jsem pojal sen, někdy se seznámit s italským pěvcem nebo tuto operu slyšet v Itálii. 

Ten sen mě kupodivu neopustil ani v mém rockovém dospívání, kdy jsem chudinku hudbu pokoušel svými pokusy o hraní na housle a zpěv v několika smíšených sborech. Chudák paní Kuhnová, naše milá a hodná sbormystryně. Ale kdo si může s hrdostí říci, že zpíval ve slavném Rudolfinu? A láska se rozrostla na Dvořáka, Mozarta a jiné mistry. K maturitě jsem dostal lístky na operu Mozartovu Cosi fan tutte. Ani rock nezahálel. A před několika týdny se to přihodilo. Píšu, nebo snažím se psát rozhovory pro jeden nový zpravodajský portál. Poslouchal jsem jednoho nadějného, už mezinárodně zkušeného, italského barytonistu, který také zpívá mimo jiné Figara z lazebníka. Našel jsem si něj kontakt a jednou takhle v neděli dopoledne jsem mu zkusil napsat. Během dvouh hodin mi odepsal, omlouval se, že má hodně představení a zkouší novou operu, a ať mu mailem pošlu otázky, že až bude mít čas, tak mi odopoví. A tak se chová opravdová hvězda, ne ty, co na nás koukají z titulních stran nejmenované bulvární škváry. Do týdne mi poslal odpovědi a několik fotografií se svolením je uveřejnit. Tak se splnil můj sen. Jsme s Gaberielem v kontaktu. A píšeme si.

Abych nezdržoval. Před několika dny jsem s radostí zjistil, no, věčně dítě, puberta ho nepustila. Že zase vyrábějí krásné plechové traktory s valníkem. Obnovili výrobu. Jako malý kluk jsem se s nimi něco nahrál, a už je zase mám ve sbírce.

Poděkování Míše, Markétě, Lence, Vendulce, Janě P., Marcelce,  Blance L. a Kristíně.

rozhovor s panem Gabriele Nanim najdete na http://skutecnosti.cz/exkluzivni-rozhovor-ktery-skutecnostem-poskytl-vynikajici-italsky-operni-pevec-pan-gabriele-nani/